na Blog.cz

Přináším novou várku fotek z poslední doby. Jelikož na blog opravdu nemám čas, tak se omezuji jen na zběžné doprovodné komentáře.

Krásný pohled na zapadající slunce.

Rozhlas a komín historické nádražní budovy v Hostivaři.

Koleje směrem do Vršovic.

Ohňovky, kamej a zrcadlo.

Bílá růže.

Levandule a detail rámu zrcadla.

Poměrně nedávno jsem si od Catherine pořídila i nové hřebínky a brože:

Když Catherine vyměnila na korzetovém živůtku kostice, musela jsem si ho samozřejmě hned zkusit. Háčky jsem neuměla zapnout, takže mi s tím musela pomoct. :-D Nedělá nic moc tvar, ale vyměněné kostice byly znát.

Zpropadené háčky:


Rub živůtku a krajka:

Pro tuto chvíli vše. ;-) Někdy příště bych mohla ukázat přešitý oranžový korzet. Padne teď daleko lépe, což jsem hned využila na plese v Lucerně.

Bohužel to tak blbě vyšlo. Nebo možná "dobře, že to tak vyšlo"?

Mám spoustou učení (vydržte do konce května, pak budu mít času, že nebudu vědět co s ním). Takže se tu chci nejdříve trošku omluvit za nečinnost. Pokusím se ve volnu prokousat komentáři a reagovat. A také zkusit něco napsat. Možná to bude ně nějaké lehčí téma, protože teď budu spíše psát pro nový elektronický časopis.

Jednoho krásného večera mi Marek napsal a představil mi s obrovským nadšením a zapálením jeden takový "malý" nápad. Z malého nápadu se nakonec nakonec společně s tím, jak jsme mu do toho "mluvily" vyklubal STEAMZINE, redakce a příslib spoustu práce "navíc" na kterou se strašně moc těším. :-)
Marku, děkujeme, žes nás dal dohromady.

O čem je STEAMZINE.CZ, první články a přehled redakce, budete mít možnost vědět již brzy. Jen co tam dáme články dokupy. Vydávat budeme nejspíše nerovnoměrně. Ale i tak se budete mít na co těšit! :-)

Mimochodem, naše první velká akce na kterou jsme byli "pozvaní"/či byla dohodnuta spolupráce jako redakce je SteamUp. Takže kdo na nás chce natrefit, ať příjde. ;-) Taky tam najdete místo, kde bude prodávat Victorian Catherine a další tvůrkyně.

A nebojte. Určitě si v článcích každý najde to své. Nemusíte být zrovna blázni do steampunku, aby jste se zamilovali. :-)

A navíc jsem začala uvažovat o tom, že z blog.cz přejdu na Wordpress. Jednak je tam více možností úpravy, kterou lzde docílit velmi profesionálního designu, snadná obsluha, a jednak si myslím, že "blogísky" se přisuzují náctiletým a zěch pár lidí, co píší kvalitně se bohužel ztrácí v nekonečném množství "ublognutí".

Máme tu poslední díl s fotkami mých zátiší z pokojíku. :-)

Zátiší na stole:

Keltská spirála:

Rolnička s růží a levandulí:

Malý pokus o brož :-)

A jako poslední dvě růže a hodinky:

Není to tak dlouho, co jsem mluvila o tom, že na blog přídám návrh viktoriánských šatů. Tento návrh se zrodil během podzimu 2011 a já se nemohla pořádně dopachtit k tomu, abych ho naskenovala a zveřejnila.

Náčrty jsem kreslila většinou při hodinách ve škole, které nevyžadovaly tolik pozornosti, protože jindy na to nebyl čas.

Šaty samozřejmě vznikaly pomocí inspirace různými modely (víceméně 80. léta 19. století a podle modelů proslulého návrháře Wortha), aby se alespoň trošku držely dobovosti, ale v mnoha případech zapracovala moje fantasie. ;-) Proto se omlouvám za maličké nepřesnosti, které tam jsou, ale na které nebudu zbytečně upozorňovat.

Ještě nemám vybrané barvy, ani materiál a je možné, že šaty se nejspíš budou dělat úplně jiné, ale náčrty by se daly považovat za něco jako plnohodnotné kresby, proto je také dávám do příslušné sekce.

Popravdě je chci i se vším, co se pod takovými šaty nosí. Těším se na léto, kdy bych mohla už mít i nový midbust (pardon, zapomněla jsem napsat, že to je označení pro druh korzetu), pokud se vše podaří, bloomerky už jsou téměř jisté, spodničku, košilku a dvoje spodní bílé šaty již také vlastním. :-) Boty by se též našly a další doplňky by se nejspíše dělaly podle šatů. Černé paraple a vějíř se hodí ke všemu, i když se netajím tím, že bych chtěla ještě jeden set v barvě šampaňského. ;-) Ještěže tu Catherine mám, bez ní bych si svůj sen (pozor, zájem o viktoriánskou módu mě drží již od 14ti let, cž už je co říct) asi nikdy nevyplnila. Budu se těšit, až spolu budeme realizovat šaty - ať už tyto, nebo jiné. Už teď mám totiž v šuplíku rozpracovaný jiný návrh, který se mi možná zalíbil víc. :-)

Teď už k šatům:

Halenka zepředu s detaily a rukávem. Naznačeno vyšívání s perlami, krajkami a tak různě. Jsou vidět sklady, které by byly hodně složité na zpracování.

Halenka zezadu. Opět výšivka a také je naznačeno skryté zapínání. Výšivky nejsou zrovna naše parketa, protože by to čas strávených na šatech velmi prodloužilo a člověk si nikdy není jistý výsledkem, pokud se tomu nevěnoval ve škole.

Řešení (řasení) sukně z boku. Je vidět, že bych veředu chtěla zástěrku. Spodní sukně má několika násobný lem a opět jsou vidět sklady, které by vzhledem k obvodu sukně zabraly také dost času i materiálu.

A nakonec tedy turnýra. Velká výšivka, různé skládání, jemuž jsem nikdy nepřišla na kloub, lemy na vrchni sukni. Řeknu vám, že když to Catherine viděla, tak by mi to nejraději pěkně osekala. ;-)

Jo, mimochodem na takové ty zažloutlé papíry se kreslí jedna báseň. Patří totiž mezi jedny z posledních, kde milí výrobci nešetří na gramáži a kvalitě zpracování (a zároveň jsou ještě za rozumnou cenu). A jako tužku jsem použila takovou pěkně vychytanou - na sudoku od Kohinoru (jeden konec tuha, druhý guma). Teď je bohužel všude vyprodaná, ale až na ní někde narazím, pořádně se předzásobím. Nevím sice co tam dávají za tuhu, ale takhle dobře se mi s žádnou ještě nekreslilo.

Dne 5. listopadu 2011 byl zorganizován malý viktoriánský sraz, který se uskutečnil v Praze na Vyšehradě.

Omlouvám se. Úplně jsem zapomněla, že jsem ještě nezveřejnila fotky. Zde napravuji. Užijte si je. ;-)

Sama nevím proč jsem se do této písničky tolik zamilovala. Nádherný text v podání kouzelného duetu.

Remember the first dance we shared?

Recall the night you melted my uglyness away?

The night you left with a kiss so kind

Only a scent of beauty left behind

Ah, dear friend I remember the night

The moon and the dreams we shared

Your trembling paw in my hand

Dreaming of that northern land

Touching me with a kiss of a beast

I know my dreams are made of you

Of you and only for you

Your ocean pulls me under

Your voice tears me asunder

Love me before the last petal falls

As a world without a glance

Of the ocean's fair expanse

Such the world would be

If no love did flow in thee

But as my heart is occupied

Your love to me now has to die

Forgive me, I need more than you can offer me

Didn't you read the tale

Where happily ever after was to kiss a frog?

Don't you know this tale

In which all I ever wanted

I'll never have

For who could ever learn to love a beast?

However cold the wind and rain

I'll be there to ease up your pain

However cruel the mirrors of sin

Remember, beauty is found within

Forever shall the wolf in me desire the sheep in you

Od mých posledních slov uplynulo moře času. Za tu dobu jsem však nasbírala spoustu inspirace a rozpracovanými články se to jen hemží. Rozhodně je se na co těšit a doufám, že mi zachováte svou přízeň. Na tento článek se někdo strašně moc těší a doufám, že mi odpustí týdenní zpoždění. Vynakládala jsem značnou energii na to, abych skutečně vše popsala tak, jak mi velí moje nejlepší svědomí. :-)

Prvotní impuls k napsání článku o existenci pravých dam jsem dostala už hodně dávno. Jednou mě jeden velmi příjemný muž oslovil jako "mladou dámu", jak se to v hodně slušné společnosti říká. Tenkrát jsem se jen usmála a ačkoli jsem tento kompliment slyšela několikrát od různých lidí, sama jsem věděla (a stále vím), že do ideálu "dámy" mám daleko a stále je co dohánět. Alespoň do ideálu takového, jaký ho vidím já.

Některé ženy touží po dokonalosti. Podle mě je to zcela v pořádku. Uvědomujeme si své chyby a snažíme se neustále zdokonalovat, měnit a pracovat na sobě. Ale rozhodně by taková touha neměla být posedlostí. Honbou za něčím, čeho nemůžeme dosáhnout, nebo co je ve výsledku ošklivé, nebo dokonce škodlivé. Velký příklad je narcismus. Znám "dámičky", které jsou narcistní a namyšlené, což bohužel s mými představami o dámách nekoresponduje a ani to není správné. Zdravé sebevědomí je jedna věc a namyšlenost druhá. A hranice může být u některých žen velmi tenká.

Zdroj: La-esmeralda

Ano, názvů pro ně bychom na prstech dvou rukou nespočítali. Každý kout světa jim říká jinak, ale prakticky se jedná o jedno a to samé - o malý zákusek z hutného těsta, který se peče samostatně ve formičce.

Jak známo, tyto malé dortíčky, vznikly pravdpodobně již v 12. století (já bych si vsadila na to, že rozhodně ještě dřív). Bohužel původní recept se nedochoval. O 6 století později byly "zovuobjeveny" v Americe (tedy připisuje se to Spojeným státům a jakési Amélii Simms, ale různé formy malých koláčků v této podobě samozřejmě existovaly všude možně) a jejich podoba byla rozšířena po celé Evropě. Dnes je zná prakticky každý. :-)

ZDROJ: Starlightspell.deviantart.com

Cupcakes mají různé podoby. Od rychlé buchty v hrnku, kterou můžete udělat v mikrovlnce, až po luxusní těsto v keramických formách (například takový Fondant au chocolat). My nejčastěji používáme papírové formičky či silikónové a slitinové formy, různě upravená těsta a zdobení z čokoládových polev, jedlých filigránů, marcipánu a posypek.

Až sem by to mohlo být v pořádku. Cupcakes jsou jednoduché, chutné a nenáročné. Jenže to má z jednoho hlediska opravdu jednu velkou chybu.

A to je ta, že se po celém tom vašem "moderním" světě v dnešní době jí to, co je in a někteří lidé si navzájem jídla "přivlastňují", snaží se za každou cenu vymyslet něco originálního (často bohužel nepoživatelného). A muffiny jsou zrovna zdárným příkladem.

Ohledně jídla mě všeobecně nejvíce štve pár věcí. Zbytečně se plýtvá a nespotřebované se nechává zkazit, protože taková spousta jídla se prostě sníst nedá, nebo naopak se jí nekvalitní potraviny. Módní stránka věci mi vadí ještě víc. Kdyby byly v módě zdobené buchty, nebo párky v rohlíku narvané v papírové formě, teenageři by se fotili s párkama a buchtama. Celosvětová trend to prostě udává. Navléněte si tylové umělé sukénky, natupírujte si černé vlasy do "emo", nebo "scene" účesu a pokud to dokážete, upečte si pár báboviček v pestrobarevných formičkách a máte o zábavu (a posléze také o fotky) postaráno.

ZDROJ: 6artificial6.deviantart.com

Na internetu mě zaujala hrnková bábovka. Je to rychlé, nápadité a lze do toho přidat to co máte rádi.

Hlavně je to domácí, můžete si to v pododě vzít i do práce či školy a nekupovat si tak náhražky, které obsahují umělé cukry a konzervanty. To platí hlavně pro ty rádoby šátečky a sladké pečivo, které většina supermarketů dostává ve formě chuťové HNUSNÝCH, ale opravdu nechutných rozpeků a prodává je minimálně 15 kč za kus.

ZDROJ: Facebook.com (omlouvám se - kde přesně jsem to stáhla bohužel nevím)

Dále Vám chci představit své složení cupcakes. Nedávno jsem napekla asi 8 druhů. Moc se povedly a věřím, že toto složení bude vyhovovat i Vám. :-)

Receptů je dost. Někdo používá tužší bábovkové těsto, někdo raději kupuje těsto již v prášku, ale v zásadě není nic z toho složitého. Stačí se prostě držet návodu, experimentovat v mezích a nespálit je. :-)

Podle některých zdrojů by se těmto bábovičkám na které jsem použila extra malé formičky mohlo říkat "fairycakes". :-)

Ingredience na základní těsto:

120 g moučkového cukru
135 g másla
280 g polohrubé mouky
1 kypřící prášek
1 vanilkový cukr
180 g zakysané smetany
100 ml mléka
šťáva z půlky citrónu

Dobře zamíchejte, přidejte přísady dle chuti a pečte podle velikosti a možností vaší trouby.

Sem dám pouze fotku, protože složení nvím, ale byly opravdu strašně, ale strašně moc dobrý! Katka tyto muffiny pekla na podzimní sraz a všichni si je pochvalovali. ;-)

Catherine navíc dodává, že nejlepší jsou na muffiny bábovková olejová těsta. Originální receptura z USA totiž chutná nanejvýš odporně.

Závěrem snad jen dobrou chuť a nepodléhejte módě a pubertálním fotkám s pestrobarevně a rádoby umělecky oblečenými holčinami.

Přináším druhý díl s fotkami mého zatíší z pokoje. Úvod k fotkám a proč jsem se je rozhodla publikovat můžete najít tady.

Filigránový flakón s voňavkou a ručně malovanou plechovou dózičkou:

Mé oblíbené bílé růže:

Starý rodinný šperk:

Detail knihovničky:

Krásný večer všem.

V troubě se peče jogurtová tříbarevná bábovka - jedno z dalších děl mého kuchyňského zapálení. To mi připomíná, že jsem slíbila recept na to domácí tiramisu, ale na to si budete muset ještě chvíli počkat.

V posledních dnech mě napadá otázka zda-li pokračovat v blogu, či nepokračovat. Všímaví čtenáři, připadají Vám moje články v pořádku? Píšu ve spěchu, časovém presu, proto mám v textu více chyb a také mi připadá méně kvalitní. Umím to přeci mnohem, mnohem lépe! A zdaleka tu není vše, co jsem sem chtěla kdy dát.

Jak s oblibou říká mě blízký člověk - psaní, čtení, pečení, aranžování, fantasy, kreslení, fotomodeling, viktoriánská móda (a tak dále) Tě neuživí. Moc se tedy omlouvám všem, kteří by si s chutí přečetli něco více smysluplného - mým cílem je složit úspěšně zkoušku, která mě čeká za pár měsíců.

Jedna z důležitých otázek pro tento rok je zda si blog přesunu jinam a tím myslím to, že si nejspíše vytvořím webové stránky, nebo zkusím redakční systém. S některými lidmi (a především kroky, které v rámci Blog.cz dělají) ve vedení Blog.cz nejsem zajedno. To je jedna věc. Další věcí je to, že blog je symbolem pubertálních slepic, které se rozšířily i díky novému serveru Krásná.cz. Opravdu úžasná vymývárna mozku, kde píší, ale i komentují lidé, co buď neumí používat rozum a mozek, nebo ani jedno, ani druhé nemají.
Naopak, čeho si vážím je to, že bloguje hodně lidí, kteří se orientují na fantasy, fotografování či malování a jinou uměleckou tvorbu, což je úžasné.

Nu, sice se budu nejspíše jen velmi těžko loučit s ovládáním blogu tohoto serveru, které je navrženo tak, aby jej pochopil i naprostý blbec (či šestileté děcko - můžete si vybrat), ale zase ve spoustě věcí omezuje.

Nicméně - uvidím. Ještě se nestěhuji, s blogováním také ještě nepřestávám, takže zkusím Vám přiblížit seznam projektů, které by se na tomto blogu mohly mihnout během tohoto roku:

Oděvy, doplňky, korzety:

Sárí

Extrémně stahovací korzet

Oranžový vysoký korzet

Pelerína, štucl - viktoriánské zimní doplňky

Bloomerky

Doplňky (brože, spony do vlasů, další ozdoby... )

... a možná i nový vysoký korzet pod moje první viktoriánské šaty, které píšu také s velkým otazníkem. :-)

Pseudoviktoriánská procházka parkem "Na Cibulce" (Jan Lukáš)

Spolupráce s Draco Art (?)

Návrh viktoriánských šatů (publikace 21.021.2012)

Návrh bloomerek a peleríny

Návrh steampunkového kostýmu

V hlubinách

Universe

Viola

Jako poupě bílé růže
Stále ve svých snech
Hobitka

Dobrá slečna čarodějka

Povídání o bělení pleti

Návod a příklad výroby svíček

Kaligrafie

Mé oblíbené čaje

Další díly "Zátiší z pokoje" (poslední vyjde 1.03.2012)

Jo a také nesmím zapomenout na hudbu, politiku a knížky. Třeba se pustím i do nějaké té recenze. :-)

Tak - to je asi to nejdůležitější. Počítám s tím, že článků bude nejspíše daleko víc. :-)

Zatím sem mějte krásně.

EDIT 1.02.2012:

Ke všem zmíněným článkům bych chtěla dodat, že napíšu uvahové shrnutí o dámác. Tedy kdo je pro mě dnešní době "Dáma" a proč některé samozvané dámy za dámy nepovažuji.

Dále bych chtěla napsat o mých oblíbených kavárnách, cukrárnách, restauracích a dokonce fast foodech v Praze. Kam zajít, kam raději ne a proč. ;-)

A v neposlední řadě mě čeká spolupráce s novým fotografem. :-)

EDIT 15.02.2012

Vzhledem k tomu, mě můj dlouholetý přítel Marek požádal, abych se zapojila do nového projektu o Steampunku (více info již brzy), budu jako redaktorka převážně psát pro EZIN. Zksuím si to vyjednat tak, abych s nějakým zpožděním mohla ty samé články publikovat i zde, nebo jen jako odkaz. Moc se na spolupráci těším. :-)

Druhý díl polyfonie od Erica Whitacrea.

Nic k dodání, prostě se zaposlouchejte.

Občas se dívám jen tak po pokoji. Prohlížím si své věci ke kterým má vztah a ráda vzpomínám na chvíle, které se s nimi pojí. Totot místo je některým zapovězené. Nerada do něho pouštím lidi, které sotva znám a dlouho trvalo, než jsem do něho pustila vlastního přítele.

Můj pokoj je zvláštní místo. Je mou ložnicí, mou pracovnou, ateliérem, občas jídelnou a obývákem, ale proč to vše říkám - především skrývá svou vlastní osobitost, která se samovolně rozvíjí. Jsou věci, které bych změnila. Možná bych raději vlastní byt, pryč z tohoto místa, ale to je ještě daleko. Ale víceméně jsem zatím spokojená.

Zrovna nedávno jsem měla náladu na focení a pořídila jsem detailní fotografie něktrých zákoutí pokoje o které se ráda podělím. Sice o mém pokoji mnoho neprozradí, ale jako "makro pokusy" obyčejného digiťáku se mi zdají víceméně dobré. :-)

Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že nezvěřejním všechny fotky naráz, ale rozkouskuji článek na více dílů, aby se tak články lépe načítali. Ať se líbí!

Prsteny:

Dózičky s čaji, mýdlem a má oblíbená kniha:

Medailonek, který jsem dostala k svátku od Victorian Catherine:

Růže a levandule:

Přesýpací hodiny na ozdobu: